Jedním ze základních pravidel pro návrh tepelných čerpadel je dodržení co nejnižší teploty topné vody. Provoz tepelného čerpadla s vysokou teplotou topné vody dramaticky zvyšuje spotřebu elektřiny, snižuje výkon tepelného čerpadla a zkracuje životnost kompresoru.
I když tepelná čerpadla dokáží ohřívat topnou vodu například až na 65°C, je při takto vysokých teplotách jejich provoz výrazně dražší díky nižšímu topnému faktoru. Maximální provozní teplota radiátorového topného systému ve stávajících budovách by měla být do 55°C, výjimečně do 60°C.
Tepelná čerpadla pracující s vysokou teplotou topné vody dosahují velmi nízkých topných faktorů. I s nízkým topným faktorem mohou dosáhnout zajímavé úspory provozních nákladů, ale pokud je topný faktor nižší než 2,4, není již možné považovat tepelné čerpadlo za obnovitelný zdroj energie, protože energie odebraná z prostředí nepokryje ztráty při výrobě a rozvodu elektřiny.
Bytové družstvo se rozhodlo vyměnit zdroje tepla ve svých nezateplených bytových domech. Potřebná teplota topné vody byla 75°C a proto byl zvolen systém, kdy tepelná čerpadla budou v provozu do venkovních teplot vzduchu cca -5°C a při nižších teplotách převezme vytápění elektrokotel. Toto řešení je velice neekonomické. Tepelná čerpadla pracují s nízkým topným faktorem, je zde výrazný podíl dodávky drahého tepla z elektrokotlů a velmi vysoké měsíční paušální platby za rezervovaný elektrický příkon, protože elektrokotle musí být dimenzované na 100% pokrytí potřeby tepla budovy.