Princip tepelného čerpadla je zcela shodný s principem chladicí jednotky. Proto umí tepelná čerpadla chladit a některé chladicí jednotky topit. Přesto jsou mezi tepelnými čerpadly a chladiči podstatné rozdíly.
U vzduchových tepelných čerpadel dochází v zimě k namrzání výparníku, které zhoršuje proudění vzduchu skrz výměník. Proto mají tepelná čerpadla na rozdíl od chladicích jednotek větší rozteč lamel výparníku, aby se omezila doba energeticky náročného procesu odmrazování.
Při ochlazování venkovního vzduchu, dochází ke kondenzaci vzdušné vlhkosti na výměníku a jejímu stékání pod výměník. Některá tepelná čerpadla jsou na to již připravena a jsou vybavena kondenzátními vanami a vyhřívaným odvodem kondenzátu, který zabrání jeho zamrznutí.
U větších chladicích jednotek se předpokládá jejich využití v komerčních a průmyslových objektech, kde neplatí tak přísné limity hlučnosti jako u bytových objektů. Jejich hlučnost je tak obvykle vyšší než u specializovaných tepelných čerpadel stejného výkonu.
U chladicích jednotek se většinou maximální výstupní teplota topné vody pohybuje okolo 50°C, což je v porovnání s moderními tepelnými čerpadly, kde jsou výstupní teploty 55 až 70°C, velmi málo.
Na rozdíl od zemních tepelných čerpadel, kde je maximální teplota topné vody dosažitelná po celý rok u vzduchových jednotek dochází navíc při nízkých venkovních teplotách k jejímu podstatnému snížení.
U některých chladičů, které lze provozovat i v režimu tepelného čerpadla, není instalovaný systém odtávání a jejich provoz je možný pouze v nadnulových venkovních teplotách +5°C. Tato zařízení se mohou uplatnit například na jihu Evropy, kde je potřeba jen přitápět a mrazy se tam nevyskytují.
Některé chladicí jednotky, již vybavené systémem odtávání, mohou mít omezenou provozní teplotu na -10°C, což je již po většinu roku použitelné i v našem klimatickém pásmu, ale takové tepelné čerpadlo vyžaduje 100% záložní zdroj tepla, který nelze většinou levně zajistit.
Kvalitní tepelné čerpadlo by mělo mít minimální provozní teplotu alespoň -15°C lépe však -20°C nebo -25°C.
Špičková tepelná čerpadla mají energetickou třídu A+++, chladící jednotky provozované v režimu tepelného čerpadla se většinou pohybují v rozmezí A+ až D, což znamená velmi zásadní zvýšení spotřeby elektřiny.
U velkých tepelných čerpadel nad 70 kW, nejsou ve většině případů udávané parametry ověřené v nezávislé zkušebně, tak jak je to povinné u malých tepelných čerpadel a parametry jsou udávány i podle jiných norem. Topné faktory neobsahují příkon oběhových čerpadel, nezahrnují odtávání a jsou ve většině případů více či méně nadhodnocené. Topný faktor velkého vzduchového tepelného čerpadla nad 70 kW není většinou možné ani ověřit, protože takto velké a výkonné zkušební komory prakticky neexistují.
Naprojektované vzduchové tepelné čerpadlo o výkonu 150 kW, které technicky vycházelo z konstrukce chladicích jednotek, mělo v technickém listu deklarovanou výstupní teplotu 62°C a deklarovanou nejnižší provozní teplotu -20°C. Bylo tedy vhodné pro budovu s radiátorovým topným systémem s teplotním spádem 55/45°C. Po podrobnějším prozkoumání technické dokumentace bylo ale zjištěno, že při teplotě -15°C je maximální výstupní teplota topné vody pouze 45°C a tepelné čerpadlo již při této teplotě nemůže být provozováno ani částečně (v bivalentním režimu) a pro budovu je potřebný 100% záložní zdroj tepla, který už ale nebyl v projektu navržen.